Arizace

Arizace (z německého výrazu Arisierung) znamenala v nacistickém Německu a jím ovládaných zemích vyvlastnění majetku osob, které byly židovského původu a jeho převedení do rukou nežidovských (tzv. árijských) správců a posléze majitelů.

Pojem byl odvozen z teorie o nadřazené árijské rase, která byla ztotožněna s německým národem a do které podle nacistických představ Židé nepatřili; naopak byli považováni za úhlavní nepřátele árijské rasy, potažmo německého národa. Naprosté vyloučení Židů z účasti na německé ekonomice a s tím související zabavení jejich majetku tak bylo jedním z hlavních předpokladů, jak se mohli Němci vymanit z „područí“ Židů a tím podle nacistů dosáhnout trvalé prosperity.

K tomuto cíli nacisté zprvu využívali bojkot obchodníků a výrobců židovského původu a jejich terorizování pouličními bojůvkami, což je mělo přivést k bankrotu, popřípadě donutit k ukončení podnikání či dokonce k odchodu ze země.